HOSPODÁŘSTVÍ MADAGASKARU
Navzdory relativně vysokým cenám za vanilku, si průměrný Malgaš vydělá asi 1 $ za den a celých 70% Malgašů žije pod hranicí bídy. Takřka polovina Madagaskarských dětí do pěti let věku trpí podvýživou.
Proč je Madagaskar tak chudý? Je to z několika důvodů. Vláda pod vedením diktátora Didiera Ratsiraky byla zkorumpovaná a rozkradla většinu peněz určených jinými zeměmi původně na pomoc. Hospodářský kolonializmus ze strany Francie byl úzce spjatý s těžbou přírodních zdrojů (jako je těžba dřeva a surovin či rybolov). Takovýto proces ovšem nepodporuje dlouhodobý rozvoj, jelikož zdroje se pomalu spotřebovávají. Farmáři nemohou dovážet výrobky na trhy, protože v zemi není dostatečně rozvinutá infrastruktura. Navíc zeměpisná izolace Madagaskaru má za následek vyšší ceny při obchodování. Vše, co se na Madagaskaru vyrobí i to, co je potřeba dovézt z jiných zemí, se musí dopravit letadlem nebo lodí. Špatný vzdělávací systém znamená, že většina Malgašů nenajde práci nikde jinde než v zemědělství. Jen několik málo lidí na Madagaskaru má přístup k technologiím a připojení na internet. Navíc k tomu ještě škody na životním prostředí omezují farmáře v produkci velkého množství potravin. Všechny tyto faktory společně přispívají k chudobě Madagaskaru.
Pořád však ještě není vše ztraceno. V roce 2005 Madagaskar oznámil, že na ostrově byly objeveny velké zásoby ropy. Ropa bude pravděpodobně klíčovým prvkem v budoucím ekonomickém rozvoji Madagaskaru, společně s hornictvím, těžbou drahokamů (na ostrově jsou naleziště safírů) a turistikou. Stále je naděje, že ekoturistika – turistika, která neničí životní prostředí – pomůže hospodářskému růstu Madagaskaru a zároveň bude chránit jeho přírodní území.